Jdi na obsah Jdi na menu
 


..Řecko a něco o něm..

Řecko je kolébkou evropské civilizace a vzdělanosti, odkaz antiky je stále živý. Vzhledem ke stáří řecké civilizace se na jeho území nachází mnoho velkolepých památek, které lákají turisty stejnou měrou jako teplé podnebí a malebné ostrůvky ve Středozemním moři. Pozornost však země poutá i kvůli politickému napětí a ekonomickým problémům, v roce 2010 se Atény ocitly na hranici státního bankrotu.

Řecko se rozkládá na jihu Evropy na ploše 131 940 kilometrů čtverečních. Tvoří je pevninská část na jižním konci Balkánského poloostrova, poloostrov Peloponés oddělený Korintskou úžinou a tři tisícovky ostrovů a ostrůvků včetně Kréty, Rhodu a Dodekanósu. Z východu Řecko, které má jedno z nejdelších pobřeží v Evropě, měří 15 000 km, omývá Egejské moře, ze západu pak Iónské.

Na severozápadě sousedí Řecko s Albánií, na severu s Makedonií, které ale neumožňuje používat tento název, a Bulharskem. Na východě má společnou hranici s Tureckem.

Čtyři pětiny Řecka jsou hornaté, pokrývají je vápencové Helenidy. Pohoří Pindos táhnoucí se z Albánie a Makedonie na jih je výběžkem Dinárských alp. Na severu jsou hraničními horami Rodopy. Východně od Pindu se nachází Thessalská nížina, kterou od moře odděluje další horské pásmo s Olympem dosahujícím 2919 metrů. Na Peloponésu se nacházejí pohoří Tayjetos a Parnón. Hornaté jsou i ostrovy jako Kréta
Řecko má subtropické podnebí typické pro středomořskou oblast, výjimkou je sever země, kde jsou zimy tuhé a chladné, jinak jsou zimy mírné a léta suchá a horká. V červenci a v srpnu Řecko vysušují větry z Afriky. Teploty dosahují až 40 stupňů a časté jsou lesní požáry.

V Řecku žije přes 11 miliónů lidí, z toho skoro čtyři milióny v Aténách. Druhým největším městem je miliónová Soluň na severozápadě země. Asi tři čtvrtě miliónu lidí je neřeckého původu. Nejvíce přistěhovalců je z Albánie. Etničtí Řekové jsou v naprosté většině ortodoxního vyznání.

Historie

Řecko má nejdelší písemně zaznamenané dějiny ze všech evropských zemí. První neolitické osady se v Řeku objevily už v sedmém tisíciletí před naším letopočtem.

Antické Řecko

Nejstarší kultura je mínojská z Kréty, které měla svůj vrchol mezi lety 2000 až 1700 před Kristem. Její konec zapříčinil v té době výbuch sopky Théry. Poté hrála klíčovou roli mykénská civilizace s vrcholem mezi 14. a 13. stoletím před Kristem. Vyvrátili ji nájezdy mořských národů a Dórů. Následovalo temné období. Další vzestup přišel v 8. století před naším letopočtem, kdy vznikají první městské státy, nejvýznamnějšími se staly Atény a Sparta, přičemž první stál u kolébky demokracie.

Od 6. století se začali Řekové střetávat s Peršany, kteří se rozhodli podmanit si vzpurné řecké osady v Malé Asii. Perský král Daréios I. roku 490 před naším letopočtem podnikl válečnou výpravu do Řecka, u Marathónu však byl poražen. Neuspěl ani následný námořní útok na Athény. O deset let později došlo k dalším střetům, Řekové prohráli u Thermopyl, ale vyhráli námořní střet u Salamíny a Xerxes se táhl. Zbytky perského vojska byly Řeky poraženy v roce 479 před naším letopočtem v tuhé bitvě u Platají.

Odlišný společenoskopolitický vývoj Atén a Sparty vyvrcholil za Peloponéských válek v letech 421 až 404 před naším letopočtem. Nad aténskou demokracií zvítězila vojensky lépe organizovaná hierarchická Sparta. Boje mezi řeckými státy, do nichž se zapojily i Théby, umožnily Makedoncům, aby za Filipa II. v letech 356 až 338 před Kristem ovládli Řecko. Jeho syn Alexandr Veliký pak vyvrátil perskou říši, dobyl Palestinu, osvobodil Egypt a vstoupil do Babylonu. Při svém tažení dosáhl až Indie.

Obrovskou říši si po Alexandrově smrti v roce 323 před naším letopočtem rozdělili jeho vojevůdci. Ptolemaios získal Egypt vliv v Řecku, Seleukos Malou Asii. Dnešní Řecko ovládal z větší části Kassadros, Thrákii pak Lysimachos. Za válek diadochů ovládla Makedonii a část Řecka dynastie Antigonovců. Jejich spojení s kartaginským Hannibalem však přivedlo Makedonce do střetu s Římem.

 

Řecko součástí říše římské

 

Od roku 146 před naším letopočtem byla Makedonie i Řecko součástí Římské říše, i když s jistými privilegii, protože Řím otevřeně navazoval na řeckou kultura a vzdělanost i náboženství.

 

Byzanc a osmanské nadvláda

 

Postupný úpadek Římské říše, ale zasáhl i Řecko. Po značnou část 3. století Řecko ohrožovaly nepřátelské vpády dáckých a germánských nájezdníků. Oblast Řecka však postupně začalo nabývat na významu poté, co v roce 330 založil Konstantin I. nové hlavní město Konstatinopol (dnešní Istanbul). V roce 395 se Římská říše rozpadla na Západořímskou a Východořímskou. Východořímská zažila největší rozmach za Justiniána I. v 6.století. Postupně ale ztrácela území v malé a přední Asii i ve Španělsku i oblasti na Balkáně, kam pronikli Slované. Od 7 .století musela čelit Arabům, kteří ji ale na rozdíl od Persie nevyvrátili.

Za Makedonské dynastie od 9. do 11. století dokázala svou pozici Byzanc upevnit, pak ale nedokázala vzdorovat postupu muslimů a přišla o území v Malé Asii. Na pomoc byly posílány křížové výpravy, čtvrtá ale znamenala zkázu Konstantinopole a říše se postupně rozpadala a snahy o obnovení přinášely jen malé a dočasné úspěchy. V roce 1453 osmanští Turci pod vedením Mehmeda II. dobyli Konstantinopol, v letech 1460 a 1461 Turci ovládli i území dnešního pevninského Řecka, jen Krétu a Kypr nezískali. Turecko ale tvrdě neislamizovalo Řecko, ortodoxní církev tak byla jedním ze zdrojů udržování identity zejména poté, co byl 1571 dobyt Kypr a 1669 Kréta.

 

Samostatné Řecko

 

Když začala moc osmanské říše slábnout zažívalo od konce 18. Století Řecko národní obrození, které vyvrcholilo v roce 1821 povstáním. Přestože Řekové byli nejednotní a od roku 1824 museli čelit intervenci Egypta, který získal značná území, Řekové si nezávislost uhájili, neboť se na jeho stranu přidali Rusové, Britové a Francouzi a u Navarina v roce 1827 porazili tureckoegyptské síly.

V roce 1830 bylo Řecko uznáno jako nezávislé království. Snaha vytvořit Velké Řecko v antických hranicích však nebyla příliš úspěšná, protože se z osmanského područí dostali i Srbové, Rumuni a Bulhaři.

Snahy získat další území vyvrcholily za Balkánských válek, kdy se nejprve bojovalo nejen proti Turkům ale následně i Srbové a Řekové proti Bulharům. V první válce získalo Řecko okolí Soluně a Krétu, větším územním ziskům ale zabránilo vyhlášení nezávislé Albánie. V druhé Řecko získalo většinu egejské Makedonie.

Za první světové války se Řecko snažilo zůstat nezávislé, nakonec se však připojilo k zemím Dohody a Řecko získalo Thrákii, Gallipoli i část Malé Asie. Ambice na vytvoření velkého Řecka ale vzaly za své za další řeckoturecké války vedené v letech 1920 až 1922, Turci vypálili Smyrnu a vyhnaly Řeky z Malé Asie.

Za druhé světové války Řecku nepomohla uchovat nezávislost ani proklamovaná neutralita. Řekové s britskou pomocí sice zahnali Italy, když jim však pomohli nacisti, Řecko bylo poraženo a okupováno. K osvobození Řecka v roce 1944 hodně pomohli i partyzáni, jenomže hned po vyhnání nacistů v zemi propukly spory, které vyvrcholily občanskou válku, v níž byli komunisté poraženi. Demokracie v zemi, které přistoupila Evropskému společenství a stala se členem NATO, však nepanovala a situace se ještě zhoršila po vojenském puči z roku 1967, kdy byla nastolena vláda plukovníků.

 

Řeckoturecká krize kvůli Kypru

 

I když Řecko i Turecko byly členy NATO, v roce 1974 hrozilo, že mezi nimi vypukne horká válka. Po převratu na Kypru hrozilo jeho spojení s Řeckem a Turecko se rozhodlo vojensky zasáhnout. Turci na severovýchodě ustavili vlastní enklávu a v roce 1983 vyhlásili neuznanou Severokyperskou tureckou republiku. Kyperská krize ale znamenala konec vlády junty a země s civilní vládou prodělala demokratizační proces. V roce 1981 vstoupilo Řecko do Evropského společenství.

Další mezinárodní krizi, které měla na Atény dopad, přinesl na počátku devadesátých let rozpad Jugoslávie a s ním související nacionalistické sny o velkém Srbsku, velké Albánii a velkém Chorvatsku. Řecko, které se těchto snah obávalo, proto zabránilo jugoslávské svazové republice Makedonii po vyhlášení nezávislosti, aby užívala tento název. Bálo se velkomakedonských ambicí, které by mohly vést ke snahám o odtržení řecké části Makedonie.

Proto musí země využívat jen prozatímní název FYROM (Bývalá jugoslávská federativní republika Makedonie). Atény zablokovaly i vstup Skopje do NATO. Napětí vzrůstá i mezi Řeckem a Albánií kvůli přílivu albánských imigrantů.

 

Hospodářská krize

 

Zemi v novém tisíciletí tvrdě postihla hospodářská krize, protože její ekonomika nebyla výkonná a přesto přijala euro. Řecko je prošpikované korupcí, klientelismem a byrokracií, v kterém odbory tvrdě prosazují svá přání bez ohledu na reálnou ekonomickou situaci, nedokázalo zvládnout rozpočtový deficit. V roce 2009 představoval rozpočtový deficit 13,6 procenta HDP, a zemi začalo hrozit, že by se mohla ocitnout na pokraji státního bankrotu. Nemohlo přitom měnu devalvovat, jak by to řešilo dříve. Krize ale ohrozila stabilitu eura.

 

Evropská unie a Mezinárodní měnový fond se nakonec rozhodly Řecku pomoci. Výměnou za pomoc ve výši 110 miliard eur se řecká vláda zavázala k tvrdým rozpočtovým škrtům, omezením zaměstnaneckých výhod i k reformě důchodů, což vedlo k vlně stávek, které postihla i turisty. Turistika je přitom jedním z klíčových resortů řecké ekonomiky, ve které má velký podíl státní sektor. Jádrem je lodní přeprava, Řecko vlastní nejvíce lodí na světě.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA